Česko-německá a Slovensko-německá komise historiků se loučí s Janem Křenem

Česko-německá komise historiků s lítostí oznamuje, že ve věku nedožitých 90 let zemřel její zakládající spolupředseda, Prof. Dr. Jan Křen (22. 8. 1930 – 7. 4. 2020).

Jan Křen byl již od 60. let historik mezinárodního věhlasu a zejména po roce 1989 studenty mimořádně oblíbený universitní učitel – dlouhá léta přes mez svého emeritování. Jako homo politicus byl Křen aktivní jak v období Pražského jara, tak v disentu, kde patřil k zakládajícím členům Charty 77 a v polovině 80. let k zakladatelům podzemní university. Trudnou dobu tzv. normalizace strávil jako terénní dělník u podniku Vodní zdroje. I v těchto podmínkách dokázal vědecky pracovat a napsat díla trvalé ceny.
Po sametové revoluci nakonec nevstoupil do vysoké politiky, ale vzal na sebe úlohu otevřít na řadě úrovní aktivní česko-německý dialog. Přijal spolu s partnerskou skupinou předních německých historiků od ministrů zahraničí Dienstbiera a Genschera pověření založit společnou historickou komisi, která by „odklidila kamení“ na cestě sousedské spolupráce a porozumění, a to jak s ohledem na společnou bolestnou minulost, tak na současnost a budoucnost. Zároveň se Jan Křen podílel na založení Česko-německého diskusního fóra. Dobře věděl, jak důležitá je takováto akademická „soft diplomacy“, a nasadil síly pro její etablování. Zřetelně se to projevilo při koncipování Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucnosti, kdy Jan Křen patřil k týmu, svolanému Václavem Havlem, a připravoval podklady i následně pomáhal precizovat formulace tohoto důležitého dokumentu, podepsaného a ratifikovaného roku 1997.
Vzhledem k tomu, že svobodnému Československu a od roku 1993 České republice chyběla mladá generace s evropskou problematikou obeznámených adeptů diplomacie i dalších oborů, založil Jan Křen (opět s podporou MZV ČR) roku 1994 na nově zřízené Fakultě sociálních věd UK katedru do minulosti i současnosti zaměřených Německých a rakouských studií. Tu krátce nato rozvinul v Institut mezinárodních studií, svým záběrem objímající prostor od Ruska přes střední a západní Evropu až k USA.
Již v roce 1997 však profesor Křen odevzdal řízení Institutu mladší generaci a soustředil se na velký projekt napsání dějin střední Evropy 19. a 20. století v širokém evropském, resp. světovém kontextu. Velká kniha našla po vydání roku 2005 ohlas nejen v české akademické sféře i širší společnosti, ale byla vstřícně přivítána a vyznamenána i v Polsku a aktuálně je překládána do němčiny. Její úspěch tak přes oblouk dvaceti let navázala na ohromný domácí i mezinárodní ohlas Křenovy knihy Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780–1918, která poprvé vyšla v Torontu roku 1986. V souvislosti s bohužel nerealizovaným polským vydáním Dvou století rozhodl se posléze Křen prozkoumat i porevoluční osudy středoevropských společností a jako svůj poslední velký opus napsal knihu Čtvrt století střední Evropy, která přišla do rukou čtenářů roku 2019.
V Janu Křenovi Česko-německá komise historiků ztrácí nejen historického diplomata, jehož charm, vlídná vstřícnost, komunikační umění a partnery respektovaná kompetence umožňovala nacházet řešení řady nesnadných problémů, ale i muže, který pro snad tisíce studentů a desetitisíce čtenářů v Čechách i zahraničí zosobňoval možnost a vůli vymanit konfliktní minulost z nacionálních stereotypů a křečí a učinit ji předmětem nadnárodního argumentujícího a vnímavého rozhovoru.

Jiří Pešek